přečti si o její slávě v knize Předků (Přísloví 8, 22-30):
Bůh mě vlastnil od počátku svých děl,
od počátku, před stvořením.
Ustanovil mě od pradávna, dokud ještě země nebyla stvořena.
Myslil na mě,
když ještě propasti neexistovaly.
Prameny živé vody ještě nevytékaly
a hory se netyčily svými mohutnými hřebeny
a kopce nebyly vystaveny slunci,
když jsem byla zplozena.
Bůh ještě neučinil zem, řeky a osu světa
a já už jsem byla.
Když připravoval nebesa,
byla jsem přítomna;
když podle nevývratného zákona
8uzavřel propast pod klenbou nebes;
když ve výšinách zajišťoval
stabilitu nebeské klenby
a učinil prameny živé vody;
když moři dal jeho vymezení
a jeho spoustám vody uložil zákony;
když nařídil vodám,
aby nepřestupovaly svoje hranice;
když vymezoval základy země,
byla jsem s ním při pořádání všech věcí.
V radosti bez konce
jsem si hrála uprostřed vesmíru...
Tato slova jste vztahovali k Moudrosti, ale hovoří se zde o Ní: o Matce plné krásy, svatosti, o Panně, Matce
Moudrosti, jíž jsem já osobně, já, který s tebou hovořím. Chtěl jsem, abys první verš této hymny napsala do
záhlaví této knihy, která o ní hovoří, aby se poznalo a vědělo, že Maria je Boží útěchou a radostí, důvodem ke
stálé, dokonalé, intimní radosti tohoto Trojjediného Boha, který vám vládne a miluje vás a kterému člověk dal
tolik podnětů ke smutku. Je důvodem, pro který obnovuje lidský rod, i když po první zkoušce si zasloužil
zničení; je důvodem k odpuštění, které jste obdrželi.
Mít Marii a být jí milován. Ó, to skutečně stálo za to stvořit člověka, nechat ho žít, rozhodnout, že mu bude
odpuštěno, aby Bůh mohl mít i tuto krásnou Pannu, svatou Pannu, neposkvrněnou Pannu, Pannu plnou lásky,
milovanou dceru, přečistou Matku, milující Snoubenku! Bůh vám dal mnoho a dal by vám ještě více, jen aby
vlastnil Stvoření, které je jeho potěšením, Slunce svého slunce, Květinu své zahrady. A stále vám jejím
prostřednictvím dává, na její prosby, jí pro radost, protože její radost se mísí s Boží radostí a zvětšuje zář, z
které vystupují paprsky světla, velkého světla Ráje; a každý paprsek je milostí pro svět, pro lidský rod, i pro
samotné blažené, kteří odpovídají zářivým zvoláním aleluja na každý Boží zázrak, stvořený Trojjediným
Bohem v touze, aby viděl radostný úsměv Panny...
Nejvyšší Inteligence, které nic není neznámo, věděla ještě předtím, než existoval člověk, že bude
prostřednictvím své svobodné vůle zlodějem a vrahem. A protože věčná Dobrota je bez hranic, myslela ještě
předtím, než došlo ke hříchu, na prostředek, jakým způsobem ho zničit. Prostředek: Já, Slovo. Nástroj, který
měl z prostředku vytvořit účinný nástroj: Maria. A tak byla ve vznešené Boží Myšlence stvořena Panna.
Všechny věci byly stvořeny pro Mne a skrze Mne, milovaného Syna Božího.
Já jako Král bych měl mít pod svýma nohama božského Krále takové koberce a ozdoby, jaké nevlastnil nikdy
žádný královský dvůr, a měly mě obklopovat zpěvy a hlasy služebníků, jaké dosud neměl žádný vládce, a
květiny a drahokamy, všechno vznešené a nádherné, všechno, co je jemné, příjemné, všechno, na co vůbec Bůh
může pomyslet. Ale měl jsem být tělem a ne pouze duchem. Tělem, abych spasil těla. Tělem, abych tělům dodal
vznešenosti, abych tělo vynesl na nebesa mnoho století před určenou dobou.