Zrada je záměrné a druhou stranou nečekané porušení závazku, povinnosti, očekávání, slibu a podobně, zvlášť směřuje-li toto jednání proti někomu, komu je člověk povinován loajalitou. Člověk, který se dopustil zrady, je zrádce.

Porušené sľuby, nedostatok rešpektu, lži, podvody, nepoctivost, snaha o emociálne vzdialenie sa?

Pocit zrady je velmi individuální a složitou emocí. Může se v ní prolínat hned několik pocitů – od strachu, hněvu, smutku, zklamání až po znechucení.

A právě proto, že se jedná o komplex pocitů, které jsou všechny nelibé a jejichž prožívání pro nás není příjemné, pociťujeme zradu tak intenzivně. 

 Ať už má zrada formu vyzrazení tajemství, „podpásovky“ v práci, nelojálnosti, ... tím nejpodstatnějším zůstává, že se vždy jedná o zásadní

narušení důvěry a vztahů mezi lidmi,

s nímž se vyrovnáváme jenom s obtížemi.

Pocit zrazení je zákeřná emoce. Sžírá tělo i duši. Trápí člověka. Stahuje dolů a ničí. Je možné jí podlehnout, uzavřít se před světem a „foukat si na ránu” a dožít jako oběť. Lepší je však za ní udělat tlustou čáru. Vyčistit ji v sobě. Ulevit si. Zvednout hlavu vzhůru a dorůst tak pro kvalitnější vztahy. Ale primárně je potřeba začít u sebe.

Zrale a kvalitně v sobě pocity zpracovat a vyčistit.

Někdy se může stát, že nás někdo zradí, nebo my zradíme druhého, aniž bychom si uvědomovali, že děláme něco špatného. Můžeme si svůj omyl uvědomit, ale většinou už je pozdě. Je velký rozdíl,

jestli je v jednání člověka

špatný záměr s cílem ublížit druhému,

nebo se jedná jenom o neuvážený čin.

Rozpoznat to nemusí být jednoduché. Určitě se však vyplatí předpokládat to lepší – že nám člověk neublížil záměrně – a pokusit se věc vysvětlit. 

Čím nám je člověk bližší, tím zrada bolí víc. Nejvíce zraní, když přijde od člověka, kterého máme rádi, vážíme si ho a věříme mu. O to víc pocit zrady bolí a nerozumíme mu. Pro zpracování pocitu ublíženosti a zrady je důležité přehodnotit fakta a zjistit si motivy všech zúčastněných. Je důležité vysvětlit si, proč k dané situaci vůbec došlo. Usmíření nemusí nastat okamžitě, ale je důležité se o to pokusit, pokud nám na vztahu s druhým záleží. Pokud jde o skutečně závažnou věc, kterou nejsme ochotni akceptovat, je možné, že náš vztah pokračovat nebude.

Může však nastat opačná situace, kdy zraníme nebo ublížíme my. Pokud se tak stalo a dokážeme být k sobě upřímní, ozve se svědomí. Stydíme se, je nám to nepříjemné, obáváme se, jaké důsledky bude mít náš čin, a také utrpí naše sebeúcta.

V první řadě je důležité si chybu přiznat a omluvit se. Vyžaduje to odvahu, ale člověk se tak vyhne tíživému pocitu nejistoty, že se jednou na to i tak přijde. Pokud chybu přiznáme, získáme tím respekt. Chyby dělá každý, záleží však na tom, jak se k nim postavíme. Odpuštění druhého vyžaduje upřímnost, trpělivost a někdy také čas, ale určitě stojí za to se o to pokusit.

Nezpracované negativní pocity, které pouze vytěsníme a nemáme vyřešené sami v sobě, jsou pro naši psychiku velmi nepříjemné a dlouhodobě zatěžující.  

Z popisů zrady bylo možno sestavit určitou provizorní definici laického chápání zrady jako činu, který záměrným porušením očekávání skrze zneužití slabého místa určité osoby vede k její újmě a jejím ztrátám. Laické chápání zrady se jeví být více „vyostřené“ a limitující. Nejde o pouhé volní rozhodnutí spáchat tento čin, jde o záměr a zneužití. Laická definice v sobě obsahuje i mechanismus akce (zneužití slabého místa), je tedy méně obecná a konečně se nezmiňuje o potenciálním ohrožení, ale o fakticky způsobených škodách

Nejčastěji je zrada vykreslována ve formě typů vztahů, v nichž může nastat,....Co se týče konkrétních uváděných podob, které může zrada v laických představách a zkušenostech nejčastěji nabývat, lze rozlišit následující:

 narušení partnerské exkluzivity (nevěra, paralelní vztah, flirtování s osobami, které jsou předmětem zájmu druhé strany);

 neposkytnutí pomoci (nespolupráce, nezohlednění zájmů druhé strany, opuštění společného projektu, ponechání na holičkách);

 manipulace citlivými informacemi (vyzrazení tajemství, přetáhnutí kontaktů, klamání, svedení na falešnou stopu);

 přetnutí vztahů (přerušení kontaktu, odchod do ciziny, ukončení partnerského vztahu);

 poškozování statusu (pomlouvání, očerňování, nenaplnění rodičovských ambicí, zapření mentora, upření adekvátního autorského podílu);

 zrada ideálu (neetické jednání, zrada profesní přísahy, vlastizrada, velezrada, válečná zrada, politická zrada).